Josef Mánes

24. listopadu 2006 v 20:26 |  Malíři
Josef Mánes:
1820-1871
Romantismus,Realismus
Narodil se 12.května 1820 v Praze.Jeho otec Antonín byl profesorem krajinomalby na pražské malířské akademii.Strýc Václav byl též umělecky založen a měli spolu s otcem silný vliv nejen na Josefa,ale i na jeho sourozence Quida a Amálii.Od svých patnácti let studoval na akademii,později také v Mnichově.Jeho osobní život se poněkud zkomplikoval v době, kdy už žil opět v Praze - tehdy, ve svých dvaceti sedmi letech, navázal intimní vztah s Františkou Šťovíčkovou, která byla u Mánesů zaměstnána jako služka. O tři roky později, v roce 1850, čekala Františka s Josefem dítě, které ale Mánes odmítl přijmout za své. V té době už vedla domácnost u Mánesů Josefova sestra Amálie, která se o oba své bratry starala. Ta také Františku vyhnala z domu. Josef Mánes Františku údajně velmi miloval, ale zcela podléhal své panovačné sestře.Františka porodila v roce 1850 dceru Josefu, kterou poté dlouho sama vychovávala. Josef Mánes se rozhodl po této nepříjemné rodinné aféře opustit Prahu a odešel do Čech pod Kosířem,nedaleko Prostějova,kde vlastnil zámek jeho přítel, hrabě Bedřich Silva Taroucy.Zde vytvořil během několika pobytů některé ze svých nejlepších prací (např. Ukolébaka, Líbánky na Hané, Život na panském sídle). V Čechách pod Kosířem se také velmi zlepšil jeho psychický stav.
Posledním umělecky bohatým obdobím byla léta šedesátá. Tehdy dostal mimořádnou zakázku na vytvoření medailonů na staroměstském orloji.
Po roce 1866 se začal prudce horšit jeho zdravotní stav. Postavám na svých idylicky laděných obrazech začal přikreslovat vlčí drápy, přátelům psal zmatené dopisy, náhle plné gramatických chyb a nesmyslných slovních spojení. Postupné duševní a následně i fyzické chátrání jednoho z největších malířů své doby bylo způsobeno progresívní paralýzou,tedy postupným odumíráním mozku po infekci syfilidou.Josef Mánes zemřel po dvou letech utrpení ve věku pouhých jedenapadesáti let. Pohřbu se zúčastnila i jeho nemanželská dcera Josefa.
Ve svých obrazech se obracel především k obyčejnému lidu. Podle koncepce nár. umění formulované L. Ritterem z Rittersbergu se Mánes vydával ven do polí na venkov mezi lidi, aby je kreslil podle skutečnosti. Vytvořil ideál dobrého českého člověka. Dokázal vyobrazit nejenom bohatou, pestrobarevnou rozmanitost vesnických krojů, ale nechává nás také nahlédnout do vnitřku svých modelů. Z obrazů vyčteme Mánesův obdiv k prostému lidu. Vykresluje jeho otevřenou povahu, fyzickou krásu, zdraví. Předkládá nám nezkaženého člověka, který se raduje v tanci a odhodlaně jde do boje. Vytvořil typ české ženy a její krásy. Měl zálibu v selských typech a venkovských krasavicích. Jeho portréty vesnických dívek v sobě nesou inviduální charakter a osobitý půvab modelu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 simi simi | 30. dubna 2008 v 22:56 | Reagovat

Připomíná mě to domov ale nevím proč,možná ten poslední obraz....

2 fewretg fewretg | 14. května 2008 v 20:15 | Reagovat

pro simi:mě to taky tak připadá,on nejenom,že krásně maloval,ale dokázal do svých obrazů dát něco příjemného,co má každý člověk rád

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama