Marcia Davenportová:Údolí Rozhodnutí

29. července 2007 v 18:26 |  Napsáno
Tuhle rozsáhlou ságu čítající 686 stran / !!! / jsem přečetla se zaujetím ještě jako dítě...!!!Dnes to trochu nechápu,když se na první pohled podívám na tu těžkou knihu/!/,...ale když prolistuju několik stránek...zavzpomínám a znovu vidím ten děj a všechny ty osudy postav...chápu.Jednou se k přečtení chci určitě vrátit.A znovu přitom snít...:-)
Děj se odehrává v letech od roku 1873 až do roku 1941..../ mě se nejvíc líbila první část knihy.../
Osou děje je vztah mezi prostou irskou dívkou Marií a Pavlem Scoottem,synem majitele huti.Ryzí láska neznající překážek,zároveň však schopná největších obětí.Není to o věčné lásce a splněných snech,je to spíš těžší čtení pro pochopení,co to věčná láska a opravdové city jsou...
...Stáli u okna pozorujíce,jak se venku rozednívá.
,,Vody ubylo." pravila Marie.,,Mohli bychom se přebrodit.Zdá se mi."
,,To myslím bychom mohli."řekl Pavel.V jeho tváři byl výraz nevítaného překvapení.,,Nikdy by mě to nebylo napadlo."
,,Možná,že jsme nechtěli,aby nás to napadlo."řekla Marie.
,,To bude ono."Pavlova paže ji pevněji přitiskla.Dlouho tam stáli beze slova.Potom promluvil.
,,Nikdy jsem se ještě ničeho nebál.Až teď,Marie,až teď.Bojím se,že voda opadne."
,,Ano,jistě opadne."řekla.Rozhlížela se přitom ještě stále po řece.
,,Nechci se vrátit." pravil velmi tiše.
,,Ty-my-musíme jít.Ovšemže musíme."Pak se k němu poněkud prudce obrátila,podívala se na něho a řekla chvějícím se hlasem. ,,Pavle,poznal jsi to,co já jsem zde poznala?Zde v tomto baráku?"
Věděl,že ano.V těchto tajemných dnech,kdy neznali čas,byly chvíle,kdy proti tomu poznání bojoval.Snažil se namluvit si,že tomu tak není.Ale toto nové pochopení,toto smíření s osudem,se neustále vracelo.Pohlédl Marii hluboko do očí.Čekala,až promluví.
,,Myslím,že ano."zašeptal.,,Něco jsem tu poznal.Nevím však dobře,co to je."
,,Já ti to řeknu."Přitulila se k němu,jako by se tím sama přiznávala,že má z něčeho strach.Ale její hlas byl pevný.
,,Tímto,Pavle,nezačíná naše budoucnost..."
,,Ne..."
,,Tímto nezačíná naše budoucnost."opakovala. ,,Tím končí naše minulost.".....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monasek Monasek | 30. července 2007 v 20:01 | Reagovat

Ahoj Corly,a jak děláš ty tohle?Pěknýýý:O)

2 simi simi | Web | 9. května 2008 v 20:49 | Reagovat

Pučíš mě to?????

3 Ludmila Kučerová Ludmila Kučerová | E-mail | 30. ledna 2015 v 0:31 | Reagovat

Článek mi mluví z duše. I já jsem román četla ve svých třinácti letech. Před nedávnem jsem si ho přečetla znovu (o 50 let později) a byla jsem stejně uchvácena dějem jako poprvé. Marcia Davenportová byla důvěrnou přítelkyní Jana Masaryka a zobrazila ho v postavě Antona ve druhém díle románu.
Celý život toužím po zhlédnutí filmu Údolí rozhodnutí, který kdysi, zřejmě po válce a před rokem 1948, běžel u nás v kinech. Hlavní mužskou postavu - Pavla - zde ztvárnil Gregory Peck. Byla bych vděčná za návod, jak by se mi moje přání mohlo splnit. Pokud je to vůbec reálné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama