Vincent van Gogh

2. února 2008 v 16:16 |  Postavy a osobnosti z dějin
30.3.1853-29.7.1890
,,GÉNIUS OKOUZLENÝ SVĚTLEM."
Vincent van Gogh - Vlastní podobizna
Jeho obrazy jsou v pravém slova smyslu co nejbezprostřednějším výrazem jeho rozjitřelé duše...
Vincent Willem van Gogh se narodil na malé faře v Groot-Zundertu v severním Brabantsku v roce 1853 jako nejstarší syn duchovního Theodora van Gogha. Nebyl však prvním dítětem. Přesně rok před ním se narodil mrtvý chlapec, kterému bylo dáno stejné jméno. Mrtvé dítě bylo pochováno na místním hřbitově. A tak malý Vincent chodil každý den kolem náhrobku se svým jménem, což podle psychologů hrálo důležitou roli ve formování jeho zvláštní povahy.
Vincent van Gogh - Chatrč
Vzdělání zpočátku získává malý Vincent v místní vesnické škole, následně pak navštěvuje dvě internátní školy. V březnu roku 1868 ale uprostřed školního roku svá studia nenadále přerušuje, aby je už nikdy nedokončil. Ve stejném roce pak nastupuje do pobočky proslulé Goupilovy firmy s obrazy v Haagu, kde mu k pracovnímu místu dopomůže strýc.
V Goupilově firmě se van Goghovi daří, za čas se vypracovává na zdatného obchodního příručího. Za odměnu je pak přeložen do galerie v Londýně.
Zde pak začíná van Goghova strastiplná, ale zároveň triumfální životní cesta - je mu jednadvacet, když se poprvé v životě s jemu tak vlastní prudkostí a vášní zamiluje. Avšak dívka, zasnoubená s jiným, jeho city neopětuje. Její odmítnutí ve Vincentovi vyvolá hlubokou duševní krizi - práce v galerii ho přestává zajímat a netrvá dlouho a dostaví se následek - propuštění.
Tento citový prožitek, odmítnutí ženou, pak bude van Gogha pronásledovat již celý zbytek života - vždy bude mít strach, že bude odmítán, nikdy nenajde klid, lásku ani uznání.
Brzy po svém propuštění ze zaměstnání se van Gogh rozhodne pro dráhu duchovního. Opouští Anglii a vydává se do Borinage v Belgii, kde káže horníkům. V neskutečné bídě ale slova evangelia působí spíše jako výsměch, ale van Gogh je chce přetvářet ve skutek - úmyslně žije ve stejné chudobě jako horníci, rozdá vše, co má. Jeho nadřízení ale chápou jeho misionářskou činnost jako nedůstojnou duchovního, je tedy brzy opět propuštěn.
S koncem kairéry duchovního nastává začátek kariéry malíře - ač již dříve se van Gogh pokouší malovat, teprve v Borinage si uvědomí, že malířství je smyslem jeho života. I když zpočátku bojuje s neohrabaností, brzy se prosadí jeho přirozený malířský talent - maluje většinou vesnické náměty, žence, ovčáky, tkalce.V této době také vzplane přátelství s bratrem Theem, který ho pak po celý život bude morálně i materiálně podporovat.
V době svého malířského hledání van Gogh prožívá též svoji druhou neopětovanou lásku - zamiluje se do své vlastní sestřenice, Kay. Puritánská rodina van Goghů je pobouřena, ale Vincent je jak posedlý - za poslední peníze od Thea si kupuje jízdenku a pronásleduje Kay až do jejího domova. Tam se pak odehraje děsivá scéna - Vincent vztáhne ruku nad hořící svíci a prosí přitom, ať smí s Kay hovořit alespoň tak dlouho, jak dlouho udrží ruku v plameni. Když se mu kůže na ruce začne škvařit, vyžene ho strýc z domu...
Po tomto zážitku odjíždí van Gogh do Haagu, kde začíná žít s prostitutkou Christinou, kterou se naivně pokouší napravit.
V Haagu van Gogh začíná s olejomalbou. Toulá se s paletou v ulicích, po břehu moře. Je chudý, ale připadá si šťastný...
Vincent van Gogh - Scheveningen v bouři
Po roce van Gogh Haag opouští a vrací se do rodného kraje, do Brabantu.Pobyt v Brabantu je van Goghovým nejplodnějším holandským obdobím, přesto i zde platí za podivína.Když umírá jeho otec,odchází za bratrem do Paříže.
Vincent van Gogh - Otec Tanguy
Paříž, a zejména Mortmartre, kde s Theem žije, je pro Vincenta zcela novým světem - ač samotář, má najednou plno přátel: Gauguina, Signaka, Pissarra. Je nadšen jejich tvorbou, jejich jedinečným světem barev. Jejich uměleckou metodu ale nikdy nepřijme za svou, jeho tvorba se ubírá jiným směrem a snad i proto, a pro svoji výbušnou náladu, podporovanou absintem, nápojem, který si velmi oblíbí, začíná i Paříži brzy narážet na hradbu nepochopení. Po čase se tedy vydává z Paříže;pryč,na jih, do Provence, do Arles.
Vincent van Gogh - Pařížské střechy
Zde se pak van Gogh zcela zříká impresionistického způsobu malby a vyhraňuje svůj vlastní styl, založený na výrazové síle barvy. S podivuhodnou rychlostí pak vznikají jeden za druhým dnes slavné obrazy - kvetoucí sady, výjevy z městského parku,slunečnice, krajiny s okolí Arles a figurální malby.
Vincent van Gogh - Bárky na pláži v Saintes-Maries-de-la-Mer
Vincent van Gogh - Židle a dýmka
Vincent van Gogh - Slunečnice
V osobním životě ale van Gogh strádá - pracovní úsilí, nejistota, finanční potíže a v neposlední řadě i absint jsou tím, co ho pozvolna ubíjí. Těžce na něj doléhá i samota, kromě bratra nemá nikoho, na koho by se mohl obrátit se svými nejistotami a s kým by se mohl podělit o svůj tvůrčí zápal.
Vincent van Gogh - Hvězdná noc
Nakonec van Gogh přemluví k návštěvě Arles Gaugiuna. Ale Gauguin není tím pravým, kdo by mohl van Gogha z jeho samoty vytrhnout, jejich vztah je jedním z nejtrýznivějších, jaké van Gogh prožívá. Mezi oběma významnými malíři se začínají stupňovat spory a hádky, vše spěje k dnes všeobecně známému vyvrcholení (známému ovšem jen z Gauguinova podání) - po jedné zvláště prudké hádce vychrstne van Gogh Gauguinovi do obličeje sklenku absintu a vrhne se na něj s břitvou. Ještě té noci si pak van Gogh uřízne toutéž břitvou část ušního boltce, kterou pak zabalenou v papíru odnese do veřejného domu, aby je odevzdali jedné prostitutce.
Příští den ráno je pak van Gogh nalezen zakrvácený a v záchvatu šílenství musí být separován. Devatenáct občanů Arles v reakci na to sepíše žádost o internaci "nebezpečného šílence" van Gogha a Vincent musí město opustit.
Následující rok stráví van Gogh v ústavu pro duševně choré v Saint-Remy. Je zcela odkázán bratrovu pomoc. I v Saint-Rémy van Gogh maluje, ale už jen mezi záchvaty, které se začínají dostavovat s železnou pravidelností. Tvorba byla pro něho duševní útěchou.Obrazy dostávají nový rytmus, jenž vyvěrá z horečného vypětí van Goghovy psychiky. Stromy na jeho plátnech nabývají podoby šlehajících plamenů, pohoří na obzoru se vzdouvají jako rozbouřené moře.
Vincent van Gogh - Moře v Les Saintes-Maries-de-la-Mer
Vincent van Gogh - Cypřiše pod noční oblohou
Po skončení pobytu v Saint-Rémy nachází van Gogh své poslední útočiště v Auvres-sur-Oise nedaleko Paříže. Pokračuje v léčení pod vedením doktora Gacheta a dál maluje. Ale zápal pro malování, radost tvorby, to vše je už pryč, zůstal jen stereotyp, van Gogh maluje již jen ze zvyku - jeho mysl je neustále pohlcena strachem z příštích záchvatů...
Vincent van Gogh - Ložnice v Arles
Vincent van Gogh - Dívka v bílém
Vincent van Gogh - Zahrada doktora Gacheta
27. července roku 1890 Vincent van Gogh proti sobě na poli za Auvres obrátí revolver a vystřelí - smrt ale nepřichází hned, střela nezasáhne srdce, ale uvízne v boku. Van Gogh se ještě dopotácí do podnájmu, kde po dvou dnech, 29. července, umírá v náruči milovaného bratra Thea.
Za rakví malíře, který za svůj život prodá jediný obraz ( Červené vinice u Arles )a vyjde o něm jediná příznivá kritika, pak kráči jen pár přátel. Dnes zná jeho jméno celý svět.
čerpáno s pomocí Životopisy online.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denisa Denisa | Web | 16. prosince 2008 v 21:54 | Reagovat

Miluji jeho obrazy, jsou nádherné a tak živé...

Děkuji ti za milou návštěvu na mých stránkách a i já se tu určitě ukážu, protože máš velmi zajímavé články.

2 corly corly | 19. prosince 2008 v 23:06 | Reagovat

Děkuju moc Deni.Těší mě,že ses tu taky objevila.:-)Jsi vždycky vítaná!

Já miluju jeho obrazy,moc hezky na mě působí a mám ho ráda i jako člověka....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama