Oskar Wilde:Šťastný Princ

30. března 2008 v 17:36 |  Napsáno
Z knihy Pohádky:
,,Byl jednou jeden zvláštní Princ.Byl krásný,byl celý ze zlata,měl předobré srdce,vypadal,že je šťastný..."
"Kdo jsi?" zeptal se.
"Jsem Šťastný princ."
"A proč tedy pláčeš?" divil se vlaštováček. "Vždyť jsi mě celého zmáčel."
"Když jsem byl živ a měl jsem lidské srdce," odpověděla socha, "to jsem ještě nevěděl, co to jsou slzy, protože jsem žil v paláci Sans-Souci, kam nemá přístup zármutek. Ve dne jsem si hrával se svými druhy v zahradě a večer jsem zahajoval tance ve velké dvoraně. Ta zahrada byla obehnána vysokánskou zdí, ale co je za ní, o to jsem se nikdy nestaral, když kolem mně bylo všechno tak krásné. Moji dvořané mi říkali Šťastný princ, a jsou-li radovánky štěstím, pak jsem dozajista šťastný byl. Tak jsem žil a tak jsem zemřel. A teď, co jsem mrtev, stojím tady nahoře, tak vysoko, že vidím všechnu hanebnost a všechnu bídu svého města, a ačkoli mám srdce ulité z olova, nemohu se ubránit pláči."
....................................................................................
......................................................................................................
"Tak já ještě jednu noc počkám u tebe," řekl vlaštováček, který měl opravdu dobré srdce. "Mám mu donést další rubín?"
"Rubín už bohužel nemám," řekl princ, "jenom oči mi zůstaly. Jsou ze vzácných safírů, přivezených pred tisíci lety z Indie. Vyklovni mi jedno a zanes je tomu mladíkovi. Prodá je klenotníkovi, koupí si jídlo a dříví a dopíše svou hru."
"Drahý princi!" zděsil se vlaštováček. "To přece udělat nemohu!" A dal se do pláče.
"Vlaštovko, vlaštovko, vlaštováčku," naléhal princ, "udělej, oč tě žádám."
I vyklovl vlaštováček princi jedno oko a odletěl k studentově podkrovní komůrce. Bylo dost snadné se do ní dostat, protože ve střeše zela díra. Tou vlaštováček prolétl a dostal se do světničky. Mladík měl hlavu v dlaních, a tak neslyšel šum ptačích křidel, a když pak vzhlédl, objevil, že na zvadlých fialkách leží krásný safír.
"Začínají mě uznávat!" zvolal. "To je jistě od nějakého mého velkého obdivovatele. Teď tu svou hru mohu dopsat." A vypadal docela šťastně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mickey mickey | 26. srpna 2008 v 20:28 | Reagovat

nevite na jake strance maji cely ty pohadky?

2 corly corly | 26. srpna 2008 v 20:33 | Reagovat

Tak to nevím,jestli někde jsou...já to mám opsané z knížky...tak pak jedině Knihkupectví nebo Knihovna...:-)

3 petrik petrik | 18. října 2010 v 17:25 | Reagovat

moc hnusna kniha :-P

4 corly corly | 20. října 2010 v 21:48 | Reagovat

A co ti na ní přijde hnusného?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama