Siniša pro Neru...

10. května 2008 v 20:33 |  Krásné básně
Ty nevíš kdo jsem a kde jsem.Odděluje mě od Tebe nebe i země.Slunce je od Tebe daleko,ale objímá Tě svým zlatým teplem.Hvězdy jsou od Tebe daleko,ale šeptají Ti svým chvějivým mihotáním v tiché milostné noci.Já jsem od Tebe ještě dál a přesto Tě ráno probouzím hlasitým tlukotem svého srdce.
Kdybych mohl najít papír velký jako celá země a spotřebovat naň veškerou krev svého těla,ještě by mé srdce nestačilo vypovědět všechnu lásku,kterou k Tobě cítím.Vím,že jsi nedosažitelná,ale jsem šťastný,protože celá má hruď je vyplněna Tebou...
Proč nejsem denní světlo,ozařující Tě od rána do večera?Proč nejsem černá noc,uspávající Tě od večera do svítání?
Tvoje černé oči jsou propast a já jsem se do ní zřítil a ležím v ní s rozbitou hrudí.
Proč nejsem slunce,které Tě líbá svými horkými paprsky?Proč nejsem měsíc,hladící ve spánku Tvou krásnou tvář?Jsem jen člověk a dělí mě od Tebe peklo i ráj.
Příroda ozdobila svět božskými krásami,Tobě však se žádná nevyrovná.Tvá síla není v Tvé kráse,tvoje síla,to jsi Ty.Tys síla orkánu,žár slunce,svěžest jarního jitra.Tys tajuplnost temné noci prozářené vzdálenými hvězdami.Tys jiskra z nebe,kterou ztratila hvězda na své pouti nekonečným vesmírem.
Jak je země vzdálena od nebe,tak jsem já vzdálen od Tebe.Kéž by věčně panovala tma,abych se v ní mohl skrýt,a kéž by nebe bylo věčně poseté hvězdami,abych se mohl dívat na Tebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama