Blaničtí rytíři

9. srpna 2008 v 22:26 |  Tajemno
Na temeni Blaníka zříš ve stínu buků, jedlí a smrků pradávné, kamenné hradby, většinou sesuté. Mechem a křovím zarůstají. Po dřevěném hradě, jehož chránily, není dnes ani památky. Ale pod hradbami, v hoře samé dřímají ozbrojení rytíři, "svatováclavské vojsko", dřímají a čekají, až nastane den, kdy bude potřeba jejich pomoci, až budou do boje povoláni. Blaník uzamčen, vážně, až zachmuřeně shlíží na osamělou, od světa odlehlou krajinu, a jako by trud teskné dumy na něm a všude kol spočíval. Svatováclavské vojsko spí. Ještě není čas, aby vstalo. To bude ve chvíli největšího nebezpečenství, až se na naši vlast sesype tolik nepřátel, že by celé království roznesli na kopytech svých koní." Tak praví legenda o blanických rytířích.
Pod skalnatým vrcholem Blaníku, ve východním svahu je skála v podobě lomeného oblouku. Tam je vchod do hory, tam také prýští pramen. Z něho napájejí blaničtí rytíři své koně, když za čas jednou za svitu měsíce vyjedou z hory na palouk mezi lesy pod horou. Za takové noci zaléhá do okolí temné dunění, ztlumený rachot bubnů i polnice hlas. K ránu zase rázem vše utichne, rytíři, koňstvo, vše zanikne ve skalní bráně a zmizí v tajemném lůně hory. Jen na palouce zůstává památka po nočním jízdeckém reji: přečetné stopy koňských kopyt.
Tajemné místo:
Mezi místními obyvateli se vypráví o dvou dětech, které se ztratily v blízkosti Blaníku a několik dní byly nezvěstné. Když se vrátily domů, byly velmi zaskočeny zoufalým a ustaraným výrazem svých rodičů, neboť se domnívaly, že byly venku jen pár hodin. I tyto děti uvedly, že se najednou ocitly v podzemí, kde si hrály se skřítky a vílami.
Služebná z Louňovic se chtěla u Blaníka napít ze studánky a sotva se dotkla rty vody, uviděla pluky rytířů. Nechala všeho a utekla. Druhý den na místě našla v nůši peníze.
Ve 20. letech 20. století nalezl jakýsi učený pán z Prahy pod rozhlednou ve skalní rozsedlině jakási divná písmena. Když si je chtěl opsat, objevili se náhle u něj jacísi cikáni, mířili na něj karabinami a měli i nože. Od té doby se nikdo neodvážil znaky opisovat.
Děvečka byla poblíž Blaníku, když k ní přišel statný rytíř a požádal ji, jestli by jej mohla následovat. Zavedl ji do nitra hory, kde ji požádal, jestli by jim tam mohla uklidit. Za odměnu si mohla vzít smetí, které tam nametla. Ale děvečka hned jak vyšla ven z hory, smetí vyhodila. Když přišla potom domů, tak se všichni v okolí divili, kde se tak dlouho zdržovala. Jí to připadalo jako jeden den, ale ve skutečnosti to měl být celý rok. A když si vyprášila svoji zástěru, z nějaké kapsičky jí vypadl kus toho smetí, ze kterého se stalo zlato a ona přišla o velkou odměnu.
Badatelé se domnívají, že tyto příběhy lze vysvětlit pouze tím, že na Blaníku či v jeho bezprostředním okolí je možný vstup do paralelního světa či časoprostorový tunel.
Blaník -(638m. n. m.) hora ležící ve stejnojmenném CHKO, několik kilometrů od Vlašimi.
Hora Blaník
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 simi simi | E-mail | Web | 13. srpna 2008 v 14:13 | Reagovat

Já sem je někde potkala.Hádej kde?????

2 corly corly | 13. srpna 2008 v 17:43 | Reagovat

Simi...já taky!!!Že by na tom stejném místě???:-)

3 baarel baarel | Web | 30. června 2011 v 21:12 | Reagovat

pohádkou "o děvečce"(v rozšířené verzi) jsem byl odkojen ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama